Job 32

Elíhú napomíná Jóbovy přátele

1 Nato již přestali ti tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních ^{▼▼LXX; Pš: jejich} očích ^{▼▼n : si připadal} spravedlivý.

2 Tu vzplanul hněv Elíhúa, syna Berakeela, Búzijce ^{▼▼[Tj. obyvatele Búzu, pouštní oblasti na východě (Jr 25,23).]} z čeledi Rámovy. Jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože prohlásil ^{▼▼Pozn. 78 v tabulce na str. 1499}sám sebe za spravedlivějšího, ^{▼▼34,5n; 35,2} než je Bůh. 3 Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem přátelům, protože nenašli odpověď, a přesto Jóba prohlašovali vinným. 4 Elíhú však ⌈se slovy k Jóbovi⌉ ^{▼▼h.: na Jóba v slovech} vyčkával, protože byli věkem ^{▼▼h.: na dny} starší než on. 5 Když Elíhú viděl, že v ústech těch tří mužů není odpověď, jeho hněv vzplanul.

6 Tu Búzijec Elíhú, syn Berakeelův, odpověděl. Řekl: ^{▼▼Pozn. 70 v tabulce na str. 1499}Věkem jsem mladý, zatímco vy jste kmeti. ^▼▼12,12 Proto jsem se ostýchal ^{▼▼h.: plazil (Dt 32,24)} a bál jsem se sdílet ^{▼▼v. 10.17; 15,17} s vámi své poznání. ^{▼▼(h. m. dē‘î od běžného f. da‘at (@Gn 2,9) se vyskytuje pouze v Elíhúových řečích; 10.17; 36,3; 37,16} 7 Říkal jsem si: Ať promluví dny, hojná léta ^{▼▼tj. věkovití / starci; 1Kr 12,6} ať oznámí moudrost. 8 Avšak je to duch ^{▼▼n. Duch} v smrtelném člověku, dech ^{▼▼Gn 2,7; 7,22; Ž 18,16; Iz 30,33; 42,5} Všemohoucího, který jim ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}dává porozumět. 9 Nikoli velcí ^{▼▼h.: hojní let; n.: mocní; 35,9 / staří; Gn 25,23} zmoudří, ^{▼▼12,20; Kaz 4,13} aniž starci porozumí právu. 10 Proto ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}pravím: Poslouchej ^{▼▼[Osloven je Jób, 2 rkpp však uvádějí pl.]} mě, ano, i ^{▼▼h.: tím spíše; v. 17} já sdělím své poznání. 11 Hle, čekal jsem na vaše slova, ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}naslouchal jsem vašim rozumným řečem, dokud neprověříte ty výroky. 12 Pozorně jsem vás ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}sledoval, avšak hle, Jób nemá, kdo by ho usvědčil, ^{▼▼n.: rozsoudil; h.: pokáral; ptc.} kdo z vás by odpověděl ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}na jeho řeči. 13 Jenom ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}neříkejte: Nalezli jsme moudrost: Ať jej odvane ^{▼▼Pozn. 61 v tabulce na str. 1499}Bůh, ne ^{▼▼Pozn. 66 v tabulce na str. 1499}člověk. 14 Jób své výroky nezaměřil ^{▼▼h.: nesešikoval; 6,4; Gn 14,8; Sd 20,20nn; srv. Jb 33,5} proti mně a já mu nebudu ^{▼▼Pozn. 87 v tabulce na str. 1499}odpovídat vašimi řečmi. 15 Zděsili se, už neodpovídají, ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}došla jim slova. ^{▼▼h.: výroky od nich odtáhly} 16 Budu tedy předpokládat, ^{▼▼h.: čekat; v. 11} že nepromluví, protože přestali ^{▼▼h.: zastavili se / zůstali stát} a už ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}neodpovídají. 17 I já odpovím svým dílem, ano, i ^{▼▼h.: tím spíše; v. 10} já sdělím své poznání. 18 Neboť jsem plný výroků, duch mě ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}svírá v mém nitru. ^{▼▼[Tj. jsem přeplněn myšlenkami a nemohu se dočkat, až promluvím.]} 19 Hle, mé nitro je jako víno, které ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}není otevřeno, praskne jako nové měchy. ^{▼▼Mt 9,17; n.: sudy} 20 ^{▼▼kohorativ}Promluvím ^{▼▼13,13; 20,2} a ^{▼▼jussiv (vyjádřen jako apokopát)}uleví se mi; ^{▼▼kohorativ}otevřu ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}rty a ^{▼▼kohorativ}odpovím. 21 ^{▼▼Pozn. 66 v tabulce na str. 1499}Nikomu ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}jistě nebudu nadržovat ^{▼▼Ž 82,2; Př 18,5; Jb 34,19; h.: nebudu vyvyšovat tvář muže} a nebudu lichotit ^{▼▼n.: nedám titul; Iz 44,5; 45,4} člověku. 22 Vždyť ani ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}neumím ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}lichotit. ⌈Jak snadno by mě můj ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}Tvůrce odstranil. ^{▼▼h. pozvedl / odnesl (27,21)}⌉ ^{▼▼LXX: A kdyby přece, i moli mě snědí.}